pátek 5. června 2015

50 ostrovů, které jsem nikdy nenavštívila a nikdy nenavštívím

Nejkrásnější kniha roku 2009 (cena německé nadace Buchkunst). Dámy a pánové, představuji vám Atlas odlehlých ostrovů, jehož autorkou je Judith Shalansky.
Máte rádi atlasy? Abych se přiznala, tak já sice nijak zvlášť, ale jako dítě jsem nad nimi se svým bratrem strávila hodně dlouhou dobu. Pamatuju si, jak stařičký atlas s rozsypanou vazbou jsme měli. Nejvíc nás fascinovaly maličké značky, které označovaly co se kde pěstuje a co se kde těží. Spoustu času jsme strávili nad Mongolskem, nad Papuou a nad Austrálií. Přemýšleli jsme, odkud bychom chtěli být, kde bychom chtěli jednou bydlet a smáli jsme se zvláštním názvům měst.

A teď mě po letech potkal tenhle Atlas. Elegantní kniha, vázaná, s krásným papírem. A věřte mi, těch moc není. I takoví autoři jako Shaun Tan nebo Petr Sís mají knihy často na křídovém papíře, takže hezkého papíru si umím vážit.





Cítili jste se někdy sami? Protože tohle není jen zeměpisný atlas, je to atlas těch nejopuštěnějších míst, která si už před lety vysloužila názvy jako Klamavý, Zamračený, Ostrov utrpení nebo ostrovy Zklamání. Jsou to místa, která jsou odříznuta od civilizace, místa, která často ani nejsou vyznačena v atlasech. Nejsou atraktivní, nejsou výdělečná, jsou daleko.

"Když po padesáti dnech konečně spatří pevninu, nenajdou žádné kotviště a malé čluny, které přistanou u ostrova, neobjeví nic, co by mohlo utišit žízeň a hlad. Tyto ostrovy nazvou ostrovy Zklamání a pokračují v plavbě. Antonio Pigafetta zapisuje do lodního deníku: Jsem přesvědčen, že takovou cestu již nikdy nikdo nepodnikne." Ostrov Napuka (ostrovy Zklamání), 8 km čtverečních, 277 stálých obyvatel.

Ke každému z ostrovů se váže nějaký příběh. Jsou ostrovy, na kterých žijí kmeny, které pokládají novoroznce, které by neuživily, hlavou do písku. Jsou ostrovy, ke kterým lidé vzhlíželi a doufali, že na nich naleznou bohatství. Ostrovy, na kterých se pouze pracuje, ale nežije se na nich. Ostrov, kde umírali novorozené děti, aniž by někdo věděl proč. A tyto příběhy zapsala Judith Schalansky do Atlasu. Ke každému ostrovu najdete tedy kromě nákresu, polohy a základních informací také příběh, který se k ostrovu váže.

Knihu doporučuji všem, kteří jsou zvědaví, všem, kteří mají tak trochu rádi záhady a především těm, kteří se někdy cítili sami...





3 komentáře:

  1. Děkuji za připomenutí, na tuto knihu se chystám už dlouho. Kdysi jsem ji držela v ruce v knihkupectví, ale pak ji zase vrátila zpátky do regálu, protože mi tehdy připadala příliš šedá a smutná. Dnes toho lituji, ale nic není ztraceno :) Nejdřív zkusím knihovnu.
    Moc se mi líbí ta broučková tapeta na pozadí blogu, působí trochu pohádkově :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rádo se stalo :)
      Ona je ta kniha taková ambivalentní. Na jednu stranu je hrozně krásná, na druhou stranu působí - jak jsi řekla - smutně. Protože ten obsah je takový teskný, osamělý. A možná i proto je tak zvláštně krásná...
      Jo, broučci, pohádky... To je moje :) Je to jen koláž obrázků od úžasného ilustrátora, najdeš ho tu: http://v-l-a-d-i-m-i-r.deviantart.com/ :)

      Vymazat
  2. Na zdroj brouků už jsem se dívala včera, moc se mi to líbí. Deviantart je mi nějaký povědomý, mám dojem, že jsem si z té stránky taky kdysi něco vypůjčila :)

    OdpovědětVymazat